Kdyby nějaká firma nikde nesídlila, nikdo by o ní nevěděl a nikdo by tedy nemohl ani využívat její nabídky. A pochopitelně by nebyly uspokojeny ani potřeby státních institucí nejrůznějšího druhu, které takové firmy ovlivňují, kontrolují nebo třeba kasírují. A tak je prvním úkolem, který se vynořuje před kýmkoliv z podnikatelů, mít své firemní sídlo. Musí se prostě sehnat nějaká adresa, kde bude ona firma zaregistrována a kde ji bude možné v případě jakékoliv potřeby najít a kontaktovat.
Firmy si tedy jako první pořídí své sídlo. A to třeba v objektu náležejícím jejich zakladatelům. Pokud je to ale pochopitelně možné a žádoucí. A když to možné či žádoucí není? Když třeba nastávající podnikatel žádný objekt pro usídlení se s firmou nemá nebo jde o místo, které není snad ani radno ukazovat veřejnosti, a tedy i potenciálním zákazníkům? Pak se dá usídlit třeba i u někoho jiného.
Říká se tomu virtuální sídlo a spočívá to v tom, že si někdo, kdo to chce nebo potřebuje, založí svůj podnik v nemovitosti někoho cizího, kdo mu k tomu dá svůj souhlas. S tím, že zde nebude přímo pracovat, ale jenom si sem nechá doručovat korespondenci a občas možná využije i nějakou další nabízející se službu, ale nic víc.
Že to nemá logiku? Ale věřte, že má. Když je místem, kde se vyskytuje takové virtuální sídlo společnosti Praha, získá tím podnikatel odněkud z periférie naší země rázem lepší zvuk. A když takové virtuální sídlo dobře vypadá, zaujme více než nějaká pastouška, kterou podnikatel ve skutečnosti vlastní. A to má přece svůj nesporný význam v boji o zákazníky.
Virtuální sídlo tedy může být významným pomocníkem podnikatele. Tento se díky němu může jevit navenek dokonalejší, než ve skutečnosti je. A vyjde ho to až překvapivě lacino. Rozhodně levněji, než kdyby si měl shánět a kupovat vlastní dobře vypadající nemovitost na optimálním místě.